Kdybych tak mohla být barevnou duhou

Kdybych tak mohla být barevnou duhou,

co skrývá poklady tam, kde je déšť,

slunce a deště být pokorným sluhou,

nedýchá, nežije, nemluví – nešť.

Už mnoho chudáků vyšlo tou cestou,

kde zlato se nachází, každý zná

v srdci je naděje pod starou vestou,

jen než se probudí ze svého sna.

Kdybych tak mohla být barevnou duhou,

v mých dlaních, ve vlasech zlato by skvělo,

měšec ovázaný barevnou stuhou,

nadšení by potom kolkolem znělo.

Protože ke zlatu nutné je štěstí,

bylo by v balíčku vždy gramů pár,

smutné by nebyly o zlatu zvěsti,

byl by to duhový a šťastný dar.

Kdybych tak mohla být barevnou duhou,

příchozí získal by nemalé jmění,

ať už máš představu nějakou druhou,

v chudobě, v bolesti moc štěstí není.