Drak ze Země Nebes

Závěs z nejjemnějšího hedvábí se pohnul a vpustil trochu blahodárného vánku  na terasu.  Wu Ce-tchien zvedla hlavu od vyšívání, aby se podívala co se děje.  Pohybující se závěs v této roční době byl jevem naprosto neobvyklým, ne-li nemožným.  Dusno drtilo všechny obyvatele paláce, jako by neexistovaly jiné, vážnější problémy, než je rozmar počasí.  Léto dostoupilo svého vrcholu. Jindy by Wu Ce-tchien touto dobou namáčela své drobné nohy do mořské vody a nechala se ovívat příjemně chladným mořským vzduchem. Toto léto však byla výjimka ze zaběhnutého pravidla, že letní měsíce se tráví v letní rezidenci. Kde jinde, že.   Shèngrén, císařský lékař, však říkal, že Syn Nebes by takovou cestu nenesl dobře.  Nemusel by ji unést vůbec, pochopila Wu Ce-tchien z opatrné řeči lékaře. Tak celý dvůr zůstal v sídelním městě, uprostřed nesnesitelného horka, dusna a bez možnosti jakéhokoli povyražení.  

Další vánek přivolal starostlivou vrásku na čele první konkubíny Syna Nebes, avšak jen na kratičký okamžik. Nádherná žena nemohla připustit, aby něco tak obyčejného, jako vrásky, hyzdilo její čistou tvář.  Nicméně byla zneklidněna tím, prostým vánkem, místo toho, aby jej vítala. Vánek v této roční době nemohl znamenat nic dobrého. Odložila vyšívání a ladným pohybem se zvedla. Nevšímala si překvapení svých dívek, které přestaly štěbetat a překvapeně sledovaly jednání své velitelky.

Wu Ce-tchien odhrnula závěs a vyšla na terasu.  Na okamžik téměř zkameněla.  Místo, kde si i v tomto počasí udržovala při životě, v zářivé zeleni, malou oázu bambusů a borovic a ovocných stromů. Lotosy poklidně plovoucí uprostřed malého jezírka upínaly své krásné hlavy ke slunci, protože se nebály, že v jeho žáru zemřou.  Vůně borovic umocněná horkem, se linula po okolí a zapuzovala tak nelibý zápach, který sem občas zavanul z dolního města.

Tato jedinečná zahrada se, pro tuto chvíli, stala útočištěm velkého modravého draka.   

Když se Wu Ce-tchien probrala z šoku, ucítila ve své mysli hlas, který ji lákal blíž k drakovi.  Bezděčně poslechla.  Usadila se na lavici nedaleko jezírka, drak se uložil podél ní.

"Kao-cung umírá," slyšela to, o čem byla beztak už pár dní přesvědčena.  "Jsi jediná, kdo může nastoupit na jeho místo."

Téměř se vyděsila. To, co jí drak sděloval, bylo něco tak strašně nemožné, nepředstavitelné, tak rouhavé, tak...  

"Pomohu ti udržet trůn pro tvého syna, pokud ty pomůžeš mě," pokračoval drak.

Toto nesedělo.

"Můj pán mi dosud nedal syna," odpověděla dílem smutně, dílem zlostně, dílem zklamaně.  Hněvala se na draka, že jí připomenul tajnou bolest, která každou noc svírala její srdce.  Prázdná náruč, která se zřejmě stala jejím osudem.  Smutné pohledy do kolébek patřících ostatním ženám.

Dračí tlapa opatřená nebezpečně vypadajícími drápy se opatrně, téměř něžně, dotkla jejího břicha.  "Nepři se se mnou, ženo.  Narodí se ti dítě, zdravý syn. Ale tvůj pán ho již nespatří. Budeš vládnout, dokud se sám nepostaví do čela země.  Za to nežádám mnoho."

Radost, která zalila její duši, jí vehnala slzy do očí. "Co pro tebe mohu udělat?"

"Postaráš se o vejce, které snesla má družka. Zemřela, když se snažila udržet nebesa, aby se nezhroutila na zem."  Ucítil její zaváhání, proto rychle pokračoval.  "Nejde o nic složitého. Budeš na něj dávat pozor, zahřívat ho v zimě, ochlazovat v létě.  Až nadejde čas a mládě se vyklube, odletí a ty budeš zproštěna své povinnosti."

Váhala. Nedělala jí starost péče o dračí vejce. Spíš to druhé. Vláda nad celou zemí. Nikdy dřív neexistovala žádná císařovna.  Proč by to teď mělo být jiné?

A proč ne?

"Souhlasím," rozhodla se tedy nakonec.

Drak pokýval hlavou a opatrně k ní přistrčil velké vejce. Skořápka nebyla tvrdá, jak to vídáme u ptáků. Spíš kožovitá, průsvitná, trochu i průhledná. Byly vidět obrysy malého dráčka.  "Vezmi vejce, pečlivě jej uschovej a jdi ke svému pánovi. Řekni mu, že jeho syn bude potřebovat péči a ochranu, kterou mu může dát pouze císařovna."

*   *   *

Wu Ce-tchien, první konkubína císaře Kao-cunga z dynastie Tchang, se ještě za života císaře ujala vlády ve jménu svého dosud nenarozeného syna. Po smrti Kao-cunga  soustředila veškerou moc do svých rukou a jako císařovna Šeng-šen  založila novou vládnoucí dynastii Čou.

Zprvu pečovala o svěřené vejce, opatrovala jej jako oko v hlavě. Dbala na to, aby nebylo postiženo zimou ani přílišným horkem, každý den se chodila dívat, jak mládě ve svém kožovitém obalu roste a mohutní.  Když se narodil její syn, péče o svěřené vejce přestala být hlavní náplní jejího volného času. Určila proto jednu ze svých komorných, která její úkol převzala. Ta však neviděla důvod, proč se starat o nějaké podivné vejce.  Malý dráček chřadnul, trápil se, až zemřel dřív, než se narodil. Služka měla strach ze své paní, ze které se stala mocná vládkyně Země Nebes, a tak vejce nahradila ohlazeným kusem nejbělejšího mramoru.

Když nastal čas, kdy se měl dráček narodit, marně jeho otec čekal ve skalách na jeho přílet.  Po čase zjistil, že se nedočká.  Strašlivě se rozzuřil a pomstil smrt nešťastného mláděte.

Zemi Nebes postihl strašlivý hladomor. Velké záplavy zničily stovky vesnic, statisíce životů. Na jihu země propuklo ozbrojené povstání, které se rychlostí větru rozšířilo do všech koutů země.  Když hladový dav vtrhl do Paláce, císařovna si v hrůze prořízla hrdlo.   Tím skončila vláda jediné císařovny v historii Země Nebes.