Nemám ráda podzim. Sice uznávám krásu jeho barev, příjemné vůně a osvěžující vzduch, ale jinak na mě padá deprese ze vstávání do tmy, z chůze do práce za tmy, z chůze z práce za tmy, zkrátka, není toho mnoho, co na podzimu shledávám přitažlivým. 

Letošní podzim záhy začal vypadat o něco lépe, než ostatní podzimy. To proto, že se mi podařilo sehnat vstupenku na koncert Roberta Alagny

Dnes v poledne jsem jela tramvají do města. Bylo mi vyslechnout velmi hlasitý rozbor, pojednání, dva na sobě víceméně nezávislé a se sebou nesouvisející monology, o tom, že my, Češi, jsme naprosto nemožní, neschopní, stále si stěžujeme, nic neděláme, nic neumíme, nic nevíme, pouze závidíme.  Když už to trvalo sedm zastávek, nedalo mi to, abych se neotočila a nezjistila, co za vlastence nastoupilo